Jdeš

Krajinou jdeš s přivřenými víčky,

slunce tě něžně hladí po řasách,

přes zbytky ros koukáš se jak sklíčky,

vzdálený je domova práh.


Krajinou jdeš, 

vnímáš svého srdce tep,

jak ta holubice bílá 

unést bys se dala na křídlech.


Krajinou jdeš,

do zrcadel koukáš polních kalužin,

kolem dokvétala louka,

po zemi jak beránek pádí mraku stín.


Bez křídel v krásnem opojení

vracíš se domů k usetmění