V zahradě

Potkal jsem dívku.

Stála mlčky pod korunou stromu,

stála tam s úžasem,

i když něco táhlo ji tak domů.


Větve jako paže, 

jež vzrůstaly do větvoví,

koruna šuměla ve své kráse.


Já potkal dívku

v její mlčenlivosti,

koukala vzhůru mezi listy,

jak chtěla by v nich čísti


Kmen zšedlý, k severu purpurový,

dlaně jej svírají pro chvíle snový,

jako by přes ně proudila míza,

zub do rtu zlehka hryzá.


Potkal jsem dívku na obrazu,

vešla do zahrady,

snad pro oázu.