Jako scénář filmu

Vylitý příběh z poháru tekoucí po stole,
vpíjí se do smrkového dřeva,
buď pozdraven, Amore,
než jezírko z děje zaschne.

Povyprávěj, hlasem Earla Jonese,
jak přes okraj skapal do jejich náručí,
pod stále unavenějším sluncem,
za tvého dohledu, Tobě v područí.

Smáčel je až na kost,
když listovali v dětském plátku,
vytvořil jim příležitost,
pošeptat si jak jsou již promrzlí.

Vzdálenost od ucha ke rtům,
ta nikoho neunaví,
proto se přesvědčili,
že ji spolu překonají.

V projevu náklonnosti, za zvuků tvých fanfár,
jako postavy z červené knihovny,
jeden jak druhý zahrál,
představení jak stříbrném plátně.

Strmě stoupali ke hvězdám,
a na samém vrcholku svůj scénář podepsali,
ovšem čím výš, tím bolavější pád,
pokračování pohádky totiž nezískali.

A teď každý v jiném spektáklu,
snaží se hrát přirozeně,
naneštěstí žijí v rolích,
co nebyly napsány speciálně pro ně.