09.08.2022
7
650 (6)
0
Napij se z mého kalichu lidskosti.
I hořkost je tam přívlastkem.
Slzy duše dávají mu svou pachuť
,pláče nad marnivosti vládců.
Napij se žízeň nezahání
Jen sny oživnou
jak plamen dávno pohaslé svíce.

V chrámu už jen holé zdi
a oni chtějí více.

Napij se z mého kalichu lidskosti .
Tam i chuť krve z hlubokých ran.
Já snad jsem lidskou bytostí.
Proč , jsem byl na ten svět zván.

Napij se a dojdeš poznaní
Nebo , vylij jej na zbídačenou zem.
V něm poznání smutků litosti i láska .
Vyroste samý pelyněk a blín.
Nebo se vše začne zelenat.
To naděje , ač mrtev jsem
Musím já znovu vstát.
 10.08.2022 10:38
Miňko: Moc děkuji
 10.08.2022 10:34
Hluboce působivá.
 09.08.2022 22:08
Líbí se mi.
 09.08.2022 22:04
Gora: Diky za komentář.
Nemám opravdu čas ,i tak jen ji napsat,při výměně vody a krmeni zdržovalo při práci.
 09.08.2022 21:33
Zas musím podotknout - vynechat něco by jen prospělo, upravit chybky, čárky apod... škoda, že básním nevěnuješ víc pozornosti.
Vyroste samí pelyněk a blín. - samý
 09.08.2022 14:16
Lenča: Leni díky moc.
 09.08.2022 13:37
Moc se mi líbí, jak básnička vybízí k poznání hloubky jedinečnosti v každé lidskosti... Alespon tak ji vnímám já osobně...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.