29.05.2022
3
817 (10)
0
pohled na luka nikdy nevyfotíš
tak aby mluvil
sedící na verandě
mlčím
ptáci za mě štěbetají o čemkoli by lidé chtěli
jak se mění za života list
jak jsem dřív chtěla
vlát vlasy pro vodu

směješ se pro pár sojčích pírek
pro chmýří pampelišek
jednou kýchneš
a po čase najednou - nežiješ
čajové oči slídí napůl spící po světě
ústa dávno němá
nikdo mě neslyší i kdybych si po větru v nitkách
rvala vlasy

Josefe,
ty mě asi jako jediný
vidíš a pláčeš

-

snad ještě dýchám pro kyblík rosy
neboj se prosím
ještě mám chvíli času věřit na jasnost
vytřídit šuplíky
přemýšlet až do usnutí

stalo se to z ničeho nic
nechtěla jsem se tolik třást že
najednou nedokážeš spolykat
ani slabý záchvěv snu

jaro se ve mně zapouzdřilo
nemá jak téct - pro všední život
mám příliš suché oči
předstírat sbírání not z hrdel kosů
a cokoli o poezii
je malá matná strana dne

básnířka napadrť to nepřizná

sama uprostřed roje vos
každá by kousla - jen aby sama přežila
na mně si toho ukousneš dost
zkus na dřeň

ráda zapláču

Josefe, řekni
- já se snažila

 12.12.2022 09:10
Moc pěkná slova.
Zážitky jsou,sevřená dlan je neudrží
Provaz nesváže.
Fotka chytne jen zlomek.
Rosa v koutku oka
Důkaz že duše vnímá.
Ty chvíle jsou neměnné
Pro archyvář nitra.
 16.11.2022 19:54
Píšeš parádně. Fantazie ženy...
 30.05.2022 18:05
hezké

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.