 25.07.2008 1 1334(16) 0 |
Dívka, toužící po chvilce něhy
Vítr jí zaplétá konečky vlasů
Již se nebojí, překročit břehy
Stále musí, hledat svou spásu
Její oči, jsou bolestně zbrázděné
Všemi smutky, našich věků
A srdce, neustále zraněné
Životem, podobným člověku
Netouží po tom, dostat se do nebe
Potají zpívá si, tajemné rýmy
Ledová vichřice, do dlaní zebe
A ona se konejší, slovy svými
Poslouchalo se to jednoduše
Naděje se roztříštila, o chladný kámen
Kdo cosi povídal, o oknu do duše
Zbylo jen, amen..
Vítr jí zaplétá konečky vlasů
Již se nebojí, překročit břehy
Stále musí, hledat svou spásu
Její oči, jsou bolestně zbrázděné
Všemi smutky, našich věků
A srdce, neustále zraněné
Životem, podobným člověku
Netouží po tom, dostat se do nebe
Potají zpívá si, tajemné rýmy
Ledová vichřice, do dlaní zebe
A ona se konejší, slovy svými
Poslouchalo se to jednoduše
Naděje se roztříštila, o chladný kámen
Kdo cosi povídal, o oknu do duše
Zbylo jen, amen..
01.08.2008 - 20:07Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vyryto do kamene.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Třináct rudých růží
Předchozí dílo autora : Vůně deště
