Vyryto do kamene..

Dívka, toužící po chvilce něhy
Vítr jí zaplétá konečky vlasů
Již se nebojí, překročit břehy
Stále musí, hledat svou spásu

Její oči, jsou bolestně zbrázděné
Všemi smutky, našich věků
A srdce, neustále zraněné
Životem, podobným člověku

Netouží po tom, dostat se do nebe
Potají zpívá si, tajemné rýmy
Ledová vichřice, do dlaní zebe
A ona se konejší, slovy svými

Poslouchalo se to jednoduše
Naděje se roztříštila, o chladný kámen
Kdo cosi povídal, o oknu do duše
Zbylo jen, amen..