Jsem v pokoji.

Sledoval jsem duše plynout
s časem měnících se emocí.
Šťastné, špatné, nic neříkající.

Pomalu se měním i já -
niterně, fyzicky, astrálně.
Rozpouštím se v prostoru
za smíchu a nářku -
toho mého, toho tvého -
dávno zapomenutého.
Navždy -
ve mně uchovaného.

Já již nejsem.
Existuji,
avšak, tak, jak mě znáte,
už nejsem mezi živými.
Můj život skončil
a nastal čas pro nový.
Ovšem narozený s vousy,
vlasy a hořkými sny.