Čekání

Pohled se stáčí ke dveřím,
nečekám a čekám přec.
Že zaklepe - tomu nevěřím,
je to dávno jasná věc.

Čekám a čekám v temném tichu,
zrychlený dech a srdce bušení.
Topím se ve vlastním hříchu,
o tom on nemá ani tušení.

Pohled mi ulpí na klice,
pevná je, stále bez hnutí.
Bolí to, bolí velice,
k pláči mě zase přinutí.

Čekám a čekám, on je pryč,
už na vědomí vzít to musím.
Rezaví v zámku starý klíč,
vlastní vinou se udusím...