přidáno 05.06.2021
hodnoceno 4
čteno 643(13)
posláno 0
Byl jednou jeden hrnec. Vlastně hrnců jsou celkově spousty, doufám ale, že už žádný jiný nedopadne tak, jako ten o kterém je náš příběh.
Tenhle hrnec byl, jako každý jiný hrnec vyroben v továrně, převezen do obchodu a tam prodán. Byl to správný hrnec, mnoho let dobře pracoval a nikdy nic nespálil. Až jednoho dne, vařily se v něm zrovna brambory k obědu, vyklouzla jeho ucha z nešikovných rukou a hrnec tvrdě upadl na zem. Podlaha byla zhotovena z pevných dlaždic. Když do nich hrnec narazil, vydal ze sebe bolestivý zvuk, podobající se smutně znějícímu zvonu. Hrnec si myslel,že tohle je to nejhorší, co se mu v jeho životě stane, to se ale mýlil. To nejhorší ho teprve čeká. Nemotorné ruce ho rychle zvedly a hned zase položily. Už do něj nenalily žádnou vodu, ani nenasypaly brambory. V jeho dně byla veliká díra a celý zbytek byl pomuchlaný. Druhý den ho uchopily jiné ruce a naložily do auta. Když auto zastavilo, hrnec zjistil, že jsou uprostřed tmavého lesa. Ruce ho popadly a nemilosrdně s ním hodily daleko od sebe. Dveře se zabouchly a auto odjelo. Hrnec si uvědomil, že spousty let poctivé práce nedostane od svých majitelů nic víc, než odhození do lesa. Jeho šťastná léta vaření skončila. Hrnec už věděl, že jeho utrpení může trvat stovky let, než ho příroda celý pohltí. Dny mu zpříjemňovalo jen sluníčko, ohřívající vodu, která do něj nakapala. Chvíli si připadal, jako když doma vařil a byl šťastný. Teď ale nemohl vařit, ani být šťastný a neměl žádný domov. Celá léta jen smutně vzpomínal na své zlaté časy a doufal, že se jednou štěstí vrátí. Pomalu ho začal obrustat mech a zasypávat listí. Jednoho deštivého dne ho jako přístřešek použil malý pavouček. Jednou se pod něj ukryl před deštěm a už tam zůstal. Hrnec byl pořád smutný, už ale nebyl tak osamělý. Pavouček v něm spřádal své krásné sítě a hrnec to alespoň trochu potěšilo. Čím déle v lese byl, tím méně věřil, že se odtud někdy dostane. Sluníčko i ohřívající se voda mu dělali čím dál menší radost. Jediné co ho těšilo byl pavouček se svými nádhernými sítěmi.
Hrnec už strávil mnoho a mnoho let zarmouceným životem v lese, když uslyšel lidské hlasy. Nenáviděl všechny lidi, kdyby ho sem neodvezli, mohl být stále šťastný. Co když jsou ale tihle jiní, myslel si když ho opatrně zvedali. Hrnec se pohledem rozloučil s pavoučkem a celým svým vězením a potom byl vložen do černého pytle. Bylo tam i spousty jiných, starých věcí z lesa. Světlo zas spatřil až na pojízdném pásu, kde se všechny věci třídily. Už věděl, že tito lidé byli zachránci všech ztracených věci v lese a tím i lesu samotného. Když byl zvednut z pásu, byl položen k různým kovovým nádobám a společně byli vyčištěny, roztaveny a přeměněny v úplně nové hrnce. Ten náš hrnec byl právě prodán do nové rodiny a už se náramně těší, až bude zas něco vařit.
přidáno 06.12.2023 - 18:25
Jo dobrý...ale moc krátký, aby naši "smradi" stačili usnout. :o))
přidáno 07.06.2021 - 00:01
Dobře se mi četla.
přidáno 05.06.2021 - 22:02
Pěkný příběh
přidáno 05.06.2021 - 17:12
to je moc milé :) takovou pohádku bych rád jednou vyprávěl svým dětem!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hrnec : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pralesy
Předchozí dílo autora : Návštěva planety Estevor

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming