|
RD
 16.03.2021 2 748(8) 0 |
Bolest ta co nikdy neutichá.
Pulsuje smrtícím rytmem kobry.
Co dělat když jsi v lávě odporností.
Proč žít nač se probudit znít bdít.
Já bych chtěl klid, úzkost nenechá.
Co to má být, nepochopíš nikdy.
Blikni klikni svlíkni kůži, jako had.
Jedem neoplývám, tak jen do zející
prázdnoty tiše zírám. Otevírám oči
pak je zavřu, vidím obrazy trýznivé.
Tklivě je mi teď je hodin toliko pět.
Ťukám jako kos do klávesnic, nejsem
boss. Nejsem prý nic, to uvnitř my to
napovídá někdo velmi zlý, nevlídný.
Sám odevzdán osudu, peklo je uvnitř.
Terapie, bláznovství, boj s obludou.
Každý den mě žere, kus si ukusuje.
Život my krátí, zle mi je, ne že ne.
Světu, vlastně mému habitatu, můj
stav u prdele jest. Má to cenu být
nebo vlastně zbýt, jen ve sračkách
se brodit. Na ramenou to břemeno
neustále nosit. Je dost těžké, když
každé ráno na tebe vleze. Jsou meze, spím
v leže, trpím když žaluzie stáhnu.
Pořád je my zle, tak co kdy to skončí.
Time out prosím, chci se nadechnout.
Nebo skočím ne malá výška, jen bych
trapně útrpně padal. To srdce je nalomené
možná pukne, chtěl bych plakat, vzlykat.
Tiká, co, entita uvnitř tebe, nicota zebe.
Potopa, já na dně, řvou na mně ať vylezu.
Ne tady je klid ta svině, ze mně slezla už.
Nechce se topit, je to parazit chce žít. Žiji
nebo jenom dýchám vzduch, uf to je puch.
Tak už ho našli, nikdo ho nehledal, tak tady
zasmrádnul.
Pulsuje smrtícím rytmem kobry.
Co dělat když jsi v lávě odporností.
Proč žít nač se probudit znít bdít.
Já bych chtěl klid, úzkost nenechá.
Co to má být, nepochopíš nikdy.
Blikni klikni svlíkni kůži, jako had.
Jedem neoplývám, tak jen do zející
prázdnoty tiše zírám. Otevírám oči
pak je zavřu, vidím obrazy trýznivé.
Tklivě je mi teď je hodin toliko pět.
Ťukám jako kos do klávesnic, nejsem
boss. Nejsem prý nic, to uvnitř my to
napovídá někdo velmi zlý, nevlídný.
Sám odevzdán osudu, peklo je uvnitř.
Terapie, bláznovství, boj s obludou.
Každý den mě žere, kus si ukusuje.
Život my krátí, zle mi je, ne že ne.
Světu, vlastně mému habitatu, můj
stav u prdele jest. Má to cenu být
nebo vlastně zbýt, jen ve sračkách
se brodit. Na ramenou to břemeno
neustále nosit. Je dost těžké, když
každé ráno na tebe vleze. Jsou meze, spím
v leže, trpím když žaluzie stáhnu.
Pořád je my zle, tak co kdy to skončí.
Time out prosím, chci se nadechnout.
Nebo skočím ne malá výška, jen bych
trapně útrpně padal. To srdce je nalomené
možná pukne, chtěl bych plakat, vzlykat.
Tiká, co, entita uvnitř tebe, nicota zebe.
Potopa, já na dně, řvou na mně ať vylezu.
Ne tady je klid ta svině, ze mně slezla už.
Nechce se topit, je to parazit chce žít. Žiji
nebo jenom dýchám vzduch, uf to je puch.
Tak už ho našli, nikdo ho nehledal, tak tady
zasmrádnul.
22.03.2021 - 20:23človiček: Jo, mé dveře jsou zamčené na 47 západů. Jsem uvězněn bez možnosti, předčasného propuštění. Díky za komentář. RD
16.03.2021 - 18:16I stavěli chrámy krásné, nebo pevnosti, hrady či žaláře. Každý se obezdíme něčím, často velkolepým v čem vegetujeme, bojujeme nebo jsme vězni ve svých kobkách. Ty jsi mistr zedník, kameník jenž nezná zahrady a sady, lesy a louky. Od zdi ke zdi běháš. Zazdil sis snad dveře? Báseň je moc hezká.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
PARADOX : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : NON STOP
Předchozí dílo autora : COPAK
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
