RD
přidáno 08.12.2020
hodnoceno 0
čteno 465(4)
posláno 0
Zírám obhlížím,
ten svět. Včera
tu ještě, nebyl. Září,
svítí barvami. Zorné
pole, poseté zbytky
lidí. Jejich poslední
cesta, v náručí smrti.

Kdo tuto, okolnost tuší.
V uších neklid, spoutaný.
Marnost sází, bomby hází.
Něco ji schází, bouře sazí.
Lidé nazí, tak byli stvořeni.
Nebojte se svých vlastních těl.
Každý jiný, ani krásný či odporný.
Prostě taký, onaký, naprosto jedinečný.

Bolest prostupuje mnou, jako dynamický proces.
Učím se plavat v té řece, pošetilých znameních.
Nic už není jak bývalo, ukradený svět v plamenech.
Vítr sviští duní, klepe dveřmi okny chce být s tebou.
Nebo se mnou, chce být tam kde se něco děje, hle je.
Zmaten zklamán datem, šířím se tu jako povinnost zlosti.
Proč se dějí odpornosti, protože člověk, bytost dosti zrůdná.
Neslyším lék na tu ohavnost rozjitřelou, skládám ruce k prosbě.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
OLOUPEN : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : NEUSPOŘÁDANÝ
Předchozí dílo autora : JEN ŠÍLENĚ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku