|
Není to můj příběh, ale příběh jedné z mých postav. Časem snad přibyde nějaká veselejší, mám ráda šťastné konce..
|
Nářků snad tisíce,
ve svitu měsíce
vyplakaných.
Kam jsi jen zmizela,
princezno veselá
vzpomínek mých.
Bez tebe usínám,
co osud chystá nám?
Noc se vkrádá.
Chci abys věděla,
jak jsi mi chyběla,
mám tě ráda.
Kdy tě zas uvidím?
Po nocích šeptám zdím,
tvoje jméno.
Ticho mě uspává
vše stále zůstává
nevyřčeno.
Vídám tě ve svých snech,
hladíš mě po vlasech,
nejsem sama.
Však v prázdné posteli,
mé sny mi zmizely,
do neznáma.
ve svitu měsíce
vyplakaných.
Kam jsi jen zmizela,
princezno veselá
vzpomínek mých.
Bez tebe usínám,
co osud chystá nám?
Noc se vkrádá.
Chci abys věděla,
jak jsi mi chyběla,
mám tě ráda.
Kdy tě zas uvidím?
Po nocích šeptám zdím,
tvoje jméno.
Ticho mě uspává
vše stále zůstává
nevyřčeno.
Vídám tě ve svých snech,
hladíš mě po vlasech,
nejsem sama.
Však v prázdné posteli,
mé sny mi zmizely,
do neznáma.
09.12.2020 15:21
Díky :) napsala jsem ji v kontextu delšího příběhu. Ještě není zdaleka hotový, třeba ho pak někdy taky zveřejním.. ikdyž.. _:-D
09.12.2020 10:28
I když mi tam trošku chybí nějaká konkrétnost, něco, co by báseň posunulo na osobnější úroveň, se mi líbí, má to hezký plynulý sled..
08.12.2020 17:53
vanovaso: tak to asi vybočuju z průměru, já v prázdné posteli nikdy nemůžu usnout :)
08.12.2020 11:14
Usnout v náručí druhého je krásné, ale dobře se vyspat sám je taky fajn. ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.