05.12.2020
5


Jak tváře slunečnic,
co nemají rub a líc,
nechtějí vlastně nic,
než slunce svit.

Smích dětské radosti,
upřímnost pohostí,
nižádné starosti,
jen prostě žít.

Mou hlavu dospělou,
bolavou, nesmělou,
plnou a vyčpělou,
chci vyměnit.

Za prázdnotu vesmíru,
mou nevíru za víru,
a z obleků na míru,
mít tepláků klid.
 06.12.2020 18:28
Psavec: a kdo ne? Ono je to dobře... Krom toho se říká, že správní kluci stejně nikdy doopravdy nezestárnou :-)
 06.12.2020 18:27
bazi:
zkus vymanit se z bludů,
o hřbitovu a vězení,
Klid přeci neznamená nudu,
a klid může být duševní.

:-)
 06.12.2020 17:40
Jo, taky se pomalu vracím do dětských let.
 06.12.2020 11:50
tepláky na míru?
snad jedině na Mírově
vyšli by Ti vstříc
nuda jak na hřbitově
a dál už vůbec nic
 05.12.2020 12:25
Neboj, můj děda mě přesvědčil, že se časem do klukovských lotrovin v teplácích zase vrátíme.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.