|
Dvou kol
|
Trhám slova na
padrť. Jsem sud
s prachem, vybuchnu?
Ucuknu, vyjeknu,
obelstím, sekundu.
Ukňouraný pohled.
Ležím svraštím, obočí.
Uskočím před úbočím.
Svítím světlem, posledním.
Předstírám život, jak mi
to jde? Ptám se smrti jako
poradce před pachy, nostalgickými.
Padá balvan na mou hlavu.
Předává mi zprávu, poslední.
Chcípni vehementně, prostě už
podlehni. Nebo už prostě jen zdechni.
Nenaber už vzduch, do svých plic.
Vydej se na tu cestu, předposlední.
padrť. Jsem sud
s prachem, vybuchnu?
Ucuknu, vyjeknu,
obelstím, sekundu.
Ukňouraný pohled.
Ležím svraštím, obočí.
Uskočím před úbočím.
Svítím světlem, posledním.
Předstírám život, jak mi
to jde? Ptám se smrti jako
poradce před pachy, nostalgickými.
Padá balvan na mou hlavu.
Předává mi zprávu, poslední.
Chcípni vehementně, prostě už
podlehni. Nebo už prostě jen zdechni.
Nenaber už vzduch, do svých plic.
Vydej se na tu cestu, předposlední.
08.11.2020 11:36
vanovaso: Doufám bojím se smrti i života. Život je srdce plné úzkostí, nepochopí nikdo, jen ten snad kdo má v hlavě ten čurbez, jako já.
06.11.2020 13:34
Myslím, že máš ještě dlouhou cestu před sebou, než vyrazíš na tu poslední .
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.