|
...
 01.11.2020 2 681(10) 0 |
Mlčení v minulosti
ozvěna bloudí
to tiché slovo
zuby si brousí..
to malé nic
co mnoho mění
zrcadlo doby
početné hroby
Ze strachu z procitnutí
já jen si říkám
jen sebe klamu
ty svoje verše
nahlas jen řeknu...
Nahlas jen řeknu...
bojím se bojím
ale žiju
nosím si stopu,
si nosím
jen víno piju
minulost prosím
vím že to přežijí
Vím že přežijí....
ozvěna bloudí
to tiché slovo
zuby si brousí..
to malé nic
co mnoho mění
zrcadlo doby
početné hroby
Ze strachu z procitnutí
já jen si říkám
jen sebe klamu
ty svoje verše
nahlas jen řeknu...
Nahlas jen řeknu...
bojím se bojím
ale žiju
nosím si stopu,
si nosím
jen víno piju
minulost prosím
vím že to přežijí
Vím že přežijí....
01.11.2020 - 19:02Radku ,tady jdou pocity ven a já nevím jak to ošetřit.Doma léčíme strach a asi to děláme dobře poněvadž nám sebevědomí pomáhá v odolnosti.Mysl je volant a kolektivní vědomí je jak černá díra.Díra jenž plní očekávání.Najdi správný směr.Všem se vše plní.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jen přežijí... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nahý obraz ze vzpomínek.
Předchozí dílo autora : Moře těch zpráv
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Bombardeta [16], Veronica176 [16], anisek989 [15], Marrio [15], Melkor [12], wojta [4], Franni1828Cz [1]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
