melodie paměti

sedíš v křesle velkého sálu
jeviště, nic víc, jen pár nástrojů
nohama ještě nedosáhneš na zem
už v té době jsi léta v oblacích
a pozemský život tě moc nebral

tu chvíli si pamatuješ
změnila tvůj život
tehdy jsi slyšel
melodii paměti
která tě provází
doposud

kdybys to tehdy věděl
sebereš všechny síly a odvahu
a v té pomačkané košili
vyběhneš ven
a nebudeš chtít nikdy slyšet
tu vábivou melodii
brouků

protože
provází tě doposud, nemůžeš se jí zbavit
a to jsi v té době nevěděl
že bude tvořit
bolestné pojítko
s ní

...řekl bys mu: uteč!