Nesnesitelná lehkost bytí? Nezachytitelná tíže žití.

Kdo jsem?
Proč se vlastně ptám?
Odpovědět měl bych si snad sám?

Kde začíná a hlavně končí
Nesnesitelná lehkost bytí?

Nezachytitelná tíže žití.

Být pavouk nebo moucha v sítí?
Záleží snad, jak duše se cítí?
Snad bojovník, který odmítá bíti?
Vůně ... v zimním vánku lučního kvítí.
Slunce, které skrze zamračenou bránu svítí.

Bolestivě hlasná hudba beze zvuku.
ta oslepující záře temnoty a hluku

Možná beznaděj, když kosa narazí na kámen
Smrt, dáma tak neposedná
kosu o kámen zlomil její druh.
Žebrák o královo zlato znčil pluh,
náhle modlitbu začínáme slovem Ámen.

Pro kámen radosti přehršel
Život zahořel, jenže bez lehkosti pohořel.

Bez milování zbyl pouhý temný dým
jenomže z nebe kdos křičí
pohni s břemenem na zádech tvých
Jediný kdo však slyší je ten blázen hluchý
jak naložit teď s tím.

Nesnesitelná lehkost bytí
je podetnuté luční kvítí,
smrtonosné vlnobití.

Vše je nenávratně v řiti.