V záři necek

Před vraty stodoly stanu
Bez zvonu
Tiše k ránu

Odpadlý hřeb
Otvírá bránu
Světa a poznání

I dovnitř jemně zahání
Bača své slípky
Z práchnivé sýpky
Uniká kloubu vrzání

Vím
Byl jsem varován
Však na střet s tajem tichých rán
Čekal jsem zkrátka
Příliš dlouho

Teď po žebříku vzhůru jen
Prásk!

Zde
Skusem času pokořen
Hrdinně sbírám zbytek sil
Jen dál!
Kdož zášti stromu okusil...

Nuže
Kdo teď může
Zastavit můj pařát hbitý?

Paprsek protnul
Kštice cár
A na dně trámu rozehrál
Jakousi zvrhlou červí hru
Již poklonou jsem o dům dál
Odeslal

Vtom
Zleva zář
A necek kvil
Se v oko vpil

Jaká to honosná odměna
Věčnosti vděčnost

Odtržen od věna
Zde stál
Zázrak

Vůli mou vtahoval
Přes tichých rán věk
Klidně vcházím do necek