Nevydržela

Nejvyšší čas, říká paní,
myslet nyní na pokání,
nebude už muže svádět,
ani v baru moc vyvádět.

Do kostela začne chodit,
to se může vždycky hodit,
odežene chlípné chutě,
tvrdé pořídí si kutě.

Půstem hned si tělo týrá,
odmítla i inženýra,
modlí se teď večer, ráno,
rozhřešení je jí dáno.

Málem svatou by se stala,
jenom kdyby vytrvala,
za čas ji to ale nudí,
mrzutá se proto budí.

Chybí jí ta mužská chasa,
pro ně byla nóbl klasa,
v baru skvělá společnice,
v lůžku žhavá milostnice.

Spása duše počkat musí,
s milenci to opět zkusí,
vše nyní rychle dohoní,
zas bude řádit na koni.