21.05.2020
5
1095 (16)
0
čekala jsem na to roky
a pořád neumím si vyjít vstříc
dělám denně nepochopitelné kroky
a vím, že bych asi chtěla víc

neumím uzdravit si sama hlavu
procesy uvnitř mozku zvrátit snadno
uměla to snad Viktorka u Ratibořického splavu

podklouzla mi noha a zas padám na dno

mozek mi říká, abych chtěla být
vyplavat zpátky a nadechnout se zas
najít nad vodou sluneční ten svit
nezůstat na dně smrti napospas

rukama máchám
snažím se vynořit se zpět
proč další nesmysl zase páchám

protože chci už netrpět?

slunce mi ale signál dává
svítí a křičí - holka plav
oběma rukama teď mávám
a najednou spatřuji zas ten splav

není to krásný, tenhle svět?
 25.05.2020 20:02
Svět je krásný, jen plav vpřed... Pěkné.
 22.05.2020 05:12
No, k životu bych měl pár výhrad, ale báseň je krásná.
 22.05.2020 00:17
Někdo mi kdysi řekl. žij takovou touhou s jakou topící se člověk se chce nadechnout.A vše dokážeš.
 21.05.2020 22:07
 Neu
Presne jak pise Koiska. Energie co dava slunce je nenahraditelna a dokud dava tak cerpej a ber. Basen je skvela jako vzdy
 21.05.2020 20:55
Je krásný,zrovínka dneska jsem si to říkala...žij ho holka naplno.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.