|
Věčné rozhovory hlavy a srdce.
|
Ztracena v moři,
když tělo hoří
nesmíš se ohlédnout.
Uvidíš saze
jak na obraze
malují osud.
Ztraceno, co bylo doposud.
A jediné, co máš,
je TEĎ a SEBE.
Tvé každodenní vítězství,
o které není třeba bojovat.
Je.
Prostě JE.
Tak buď si toho vědoma.
když tělo hoří
nesmíš se ohlédnout.
Uvidíš saze
jak na obraze
malují osud.
Ztraceno, co bylo doposud.
A jediné, co máš,
je TEĎ a SEBE.
Tvé každodenní vítězství,
o které není třeba bojovat.
Je.
Prostě JE.
Tak buď si toho vědoma.
24.04.2020 23:10
Yasmin
Píšeš moc hezky. Vidím v tom určitý potenciál :-)
22.04.2020 02:59
Možná s psaním teprve začínáš, takže ti gratuluji k tomuto zásadnímu a skvělému životnímu kroku! Báseň je pěkná a se silným sdělením, jenom se mi zdá jako škoda, že šestý verš se rýmuje se sedmým a ty další už jsou volně. Kdyby mělo dílko celé strukturu slok ze tří veršů, vyzněla by tvoje báseň ještě dramatičtěji. Ale styl vybrousíš :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.