přidáno 12.04.2020
hodnoceno 0
čteno 73(9)
posláno 0
Jsem asi prokletý, když
střída se ve mě chlad a nekonečná úzkost.
Jak had omotává se kolem mích slov.
Přináší mi zkázu už jich mám dost.
Procházím se údolím stínu a temnoty,
dopřej mi se opřít o své životy.
Rýsovat si ve svém dechu nekonečné sny
a zapisovat tyhle nekonečné dny.

Dopadá to na mě jak prach z perel,
hoříme jak pochodně, bolí to dál.
Zapálil sem mosty, ale
moje duše je dál.
Co ale vím je zakletá a má stále hlad.

Moje krev já naředěná tohle píšu po dvou dnech.
Opouštím svoje tělo zůstává můj strach.
Radost tancující v troskách mých hlav.

Na lodi myšlenek tají se dech.
Do starých smutků, v dětské víře cítím chlad,
nemůžu ho přinutit, aby šel dál.
Padám do kouta kluzkých stěn,
sahám na lidský tváře bez obličeje,
nekonečný bez známek soucitů.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Mlčeti Zlato, shane
» narozeniny
jeny111 [9], Sarus [7]
» řekli o sobě
loner řekl o DDD :
Nejenže miluje ibišky, píše také dobré básně. A kromě básní je fajn parťák do diskusí ... jo, to je DDD :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku