Na rozloučenou .)

Když potkal jsem Tebe, svět řítil se do prdele.
Klidně by mohl skončit, v tu chvíli já měl Tebe.

Tvůj úsměv musí být od boha dar, proto chtěl sem ho vidět každou chvilkou a sám sobě se smál...

Vzpomínám na Tvojí vůni, když v obětí jsme leželi to byl pro mě dar.
Na ty krásný rána a probdělí noci, nic se nevyrovná tomu,
když byl čas v naší moci.
Jenže tenhle krásný sen, rozplynul se v jeden den.

Avšak jiskřičky v tvých očích skrývali žal.
V minulosti prošla jsi kolem pekelných bran.
Byla jsi krásná, ale uvnitř zlomená proto musel sem ti dát kus sebe.
Aby jsi věděla že za peníze, nemůžeš ztrácet kus sebe
a svoji cenu musíš znát.

Teď už je mi marná láska k tobě,
jako bych měl vlastní tělo v hrobě.

Měla jsi rada kapky dešťové když líbají parapet
proč nikdo, nikdo nelíbá můj ret?

Odpusť mi slzy v očích mých
Odpusť mi můj poslední hřích
Odpusť mi slabost a obavy

Bdím, však radši bych běžel,
běžím, však radši bych ležel,
ležel vedle Tebe a slyšel Tvoje srdce,
naslouchal, jak dýcháš a hladil Tě po ruce.
Konec těchhle tlachů, vždyť to musíš znát,
proč to dělám, protože Tě mám rád…