Ruce do kapes 2.0

Strkám ruce do kapes
protože přesně to lidi dělaj
když chtěj bejt nad věcí
stupidní
stejně jako si rozervat duši
pro úsměv
kterej tak necítíš
nevim
vždycky mě bralo
jak se všichni ostatní tváří, že vědí
kým jsou
kam jdou
co chtít
/ a vědí?
pravdou je
že já nemám nejmenší tušení
jen
se tak pohybuju
prostorem
a občas se zastavím
a dívám se s úžasem ostatním do tváří
zvláštní
kolik je na světě tvarů v jednom jedinym úsměvu
ale oči už skoro nikomu nezáří
a to mě děsí
ne, nesoudím
nakonec jsem to asi zase jen já
a odrazy mých vlastních trýzní
jakoby
všechno uvnitř bylo už skoro úplně mrtvý
protože
už tak nějak rozumím
že lepší je cítit bolest
než necítit
vůbec
nic