Magdaléně

Sedíme na zemi,
držíme se za ruce.
Zdobíme sebe,
brzy budou Vánoce.

Srdce,
na malou chvíli,
proměněna v kov,
Co přece prosáklo,
schováno
do neupřímných slov.

Ťukáme si
na srdce,
jemně,
vzájemně.

Ťuk, ťuk
Slyšíš?
Konec štěstí,
ale taky muk.