Strniště a stoupající dým,
čas vrásky na tvář nasází.
Slyším kroky, listovím
mezi nás opět přichází.
Stejně jak loni rozdává kaštany,
ke každé větvi tiše se přitulil,
ty hnědé oblázky s bílými skvrnami
z pichlavých kolébek po jednom vykulil.
Dětem pak rozdá ručičky, tělíčka,
a z dalších snad bude dlouhý had,
tamhle zas leží kulatá hlavička,
panáček, panenka může se poskládat.
Někdo se raduje, jiného mrzí,
že tu je podzim letos moc brzy.