Autobus, který změnil programátorovi život
Programátor Marie Vondra vystoupila ze zadního vozu tramvaje linky 10 u Ústřední nemocnice. Byla ospalá, tak ani příliš nevnímala, kam jde. Najednou se však ocitla na nástupišti autobusové zastávky a zrovna přijížděla linka 47 směr „Kerhelník a zpět“. Marie Vondra pocítila, že tento autobus změní její život, a protože měla sklon takovým mystickým vnuknutím věřit, nastoupila. Posadila se naproti dveřím, a než autobus dojel k příští zastávce, která se jmenovala Hřbitovní náměstí, usnula.
Zdálo se jí, že je ve světě, kde lidé přišli o všechny emoce, city a touhy. Jsou ovládáni předprogramovaným firmwarem, který dodávají nadnárodní korporace a optimalizují pro svůj vlastní zisk. Jen roboti se v tom světě umí milovat, toužit po něčem či se sami rozhodovat.
Marie Vondra z toho byla nešťastná a snažila se naprogramovat lidem city. Koupila si dívku s identifikátorem Alenka, otevřela integrované vývojové prostředí a učila ji lásce. A s každým tisícem řádků zdrojového kódu dělala Alenka pokroky a Marie Vondra už se těšila na intimitu ladění.
Najednou se Marie Vondra probudila. Zjistila, že to mladý řidič-žena ji budí. Ve spánku objela celý Kerhelník a vrátila se zpět až na konečnou stanici Nádraží Jedice.
Marie Vondra zvedla hlavu a jejich pohledy se setkaly, což oběma vyrazilo dech.
„Mimochodem, já jsem Lenka Králíčková,“ představil se řídič. „A vy?“
„Marie Vondra,“ řekl programátor. A i když to ještě ani jeden z nich netušil, byl to začátek jejich společného života.
----
Vložený obrázek pochází z díla „Ester Krejčí“, jehož autorem je „Singularis“, a podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Česko ( https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/cz/ ).