přímořskej vzduch

od tý doby, co jsem zdolala tisíc a půl kilometrů letadlem
a tomu jsou dnes dobrý tři týdny
obývám maličkej pokoj o velikosti špajzu
v tom pokoji mám již od mýho příletu spolubydlícího
je jím velkej, na pohled nelibej, chlupatej pavouk, se kterým mám uzavřenou nepsanou dohodu
nezabiju ho, když ve chvíli, kdy vejdu večer do pokoje, sundám si za chůze podprsenku a rozsvítím, zaleze do škvírky nad topením
zatím ji vždy dodržel
a já ji porušovat nehodlám, protože je svým zvláštním způsobem jako já - dovede odhadnout, kdy je čas utéct
je však o dost moudřejší, než jeho lidská spolubydlící
ten neřád si totiž celý dny vysedává na svým oblíbeným místečku
zatímco já jsem svý oblíbený místečko nechala v brně
ležíc pod již druhej den nepovlečenou peřinou (protože jsem dítko líný) si to místo představuju
u toho poslouchám zvuky svýho nepříliš spokojenýho žaludku
- dopuju jej vším možným, co nepotřebuje, nebožáka -
a poslouchám chrápání dole spícího třicetikilovýho psa jménem Oscar
a zjišťuju, že mezi slovy dálka a vzdálenost je podstatnej rozdíl
dálka není problém, vzdálenost už jo
jsem vzdálená, to je to slovo, co jsem hledala
a ani jeho nalezení mi nepřináší klidu
protože to na skutečnostech nic nemění
jsem vzdálená svým nočním můrám a jsem vzdálená i svým nejkrásnějším snům
jako kdybych je nechala zavřený ve třetím šuplíku v šedivým pokoji s barevnýma světlama
kam jsem zavřela i slevový kartičky konzumenta, abych je na cestách neztratila
a beze snů, ba i bez nočních mur, žije se těžko
dělá to z člověka hlavu s prázdným výrazem, nohy, co můžou chodit, ale ne běhat
a tak jen uzavíráš dohody s pavoukem
přemýšlíš o blízkých lidech, kteří si poklidně dál žijou svý sny a noční můry
a začínáš cítit tíhu dospělosti na bedrech
to je ten moment, kdy už víš, že je čas jít spát
a doufáš, že ten zasranej pavouk bude dobrák a neporuší dohodu
protože i kdyby tak učinil, ty živý tvory nezabíjíš