přidáno 30.04.2019
hodnoceno 3
čteno 1108(8)
posláno 0
Je dvanáct dopoledne
a místo práce
ze sebe smývám zbytky Tebe.

Zase.

Jak se to vždycky stane
když oba víme
že to bude jenom chvíle
než se ráno každý vrátíme zpět
/ kam jsme uvěřili, že patříme

ale bolet
bolet to celou věčnost nepřestane?
přidáno 04.05.2019 - 12:04
Super :)
přidáno 30.04.2019 - 20:31
Ta je super
přidáno 30.04.2019 - 18:52
Tak jsme si udělali svět a neumíme jej opustit. Zhynuli bychom.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chvíle : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : O štěstí
Předchozí dílo autora : Výpověď

» narozeniny
Orientera [17], James Libustka [15], Elis-Němečková [13], jsph [9], Alma Neradostná [4]
» řekli o sobě
Singularis řekla o ThePočly :
Přemýšlí o věcech, které se jí dějí, a záleží jí na nich. Její úvahy často mají hloubku a opravdu stojí za to si je přečíst a popřemýšlet o nich.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming