chci tvý tělo pomalovat tuší

chtěl jsem ti napsat ještě jednu báseň
ale pouze se procházím jabloňovou krajinou
a kouřím cigaretu
její stopa je cuchaná větrem a ubývá jako čas
ač ho mohu chtít sebevíc
bude si dělat co chce
uschne
shoří

dny a roky vířím po světě
ale pořád ho nechápu
ani času nerozumím
a nebo se mi to při každým cigáru vykouří z hlavy
společně se všema básněma
který jsem chtěl napsat a nenapsal je

chtěl jsem ti ještě napsat nějakej text
něco jako noviny bez obrázků
nejlépe, kdyby se četly samy
zavřela bys oči, nechala se jen hladit ve vlasech a na šíji
nechala bys brnkat na svou páteř jako na harfu
poslouchala bys
a mlčela dlouhou, dlouhou chvíli
ovšem ne pořád

až se vytratí ze sdělení slova
nezbude šustění sovích křídel a funění nebezpečnosti ježka
ani otlačený rameno
nic takovýho u nás nemáme
možná jen
někteří z nás si nesou s sebou kříž
někteří jablko
a jiní ještě nerozumí pravidlům

snad jsme to my dva
opravdu jsem si myslel, že ti napíšu báseň
ale dávám si další cigaretu
snad už jdu domů, myslím
jenomže ty víš
že se domů chodí i delší cestou
tvůj táta šel kdysi koupit máslo na krupici
za pět let se vrátil, opravil pračku
a už nikdy nepromluvil

pořád ti chci napsat báseň
protože je jaro
a přestože je jaro
verše nekvetou, slova neraší
pravděpodobně za tebou přijdu a budu mlčet
asi se i usmívat
ale poezie nebude

rozumíš?

jenom jsem se překouřil v sadě
a donesl ti bláto do botníku
zasaď pak do něj třeba pažitku
ale teď se svlíkej
chci tvý tělo pomalovat tuší