Vajgl v agaru

Oči plechové
tmou se kutálí
z rauše do kaše
okapy podél zdí
vinou se vězení
pro kapky kyselé
sklouznou se potají
bludištěm vědomí

Kolika opicím spálili zrak
aby sis mohl vlasy bezpečně mýt
v laboratořích
svět se během chvíle zboří
když najdou něco od normálu odchýlené
v laboratořích
klid se bouří
pravdu hledáš v kouři

Marné obavy
koušou tě do hlavy
plazí se orgány
z břečťanu do vany
v drogách říkají
úlevu nenajdeš
z vyššího místa prý
padá se ještě níž
jedině snad hudba
unese tě dál

Do jeskyně krasové
v zrnku rýže tesané
odnese tě proud
z lávových polí
pár pozdravů
k mrakům
zasyčelo

Kolika opicím spálili zrak
abys nad čočkami mohla řasy česat
na plážích pod horami
zbytečně ležíš, sádlo škvaříš
večer paříš a nevíš
kolik ptáků dnes nedolétne domů
otráveni elektřinou
hodiny a dny pod sloupy hynou
za to, že v poli hledali solitéry
pro svá křídla znavená
nad kukuřičnou pouští
z živin prach se točí
ve víru keců
budoucnost spálená
pod kůží polymery
přemísťují se
k útoku na staré struktury
revoluce bez fraktury
vajgl v agaru