Vyzobaná makovice

Jsi vyzobaná
jak pytlík s lojem na konci zimy
ježibabou od dvaceti
děvkou od čtrnácti
vymaštěná, jak podlaha po zabijačce
vychcanější než Babiš
blázen na svobodě
pro tebe neexistuje vodováha
s bábou jste větší psychopatky než máma
přitom vám psycholog staví oltářky
kult osobnosti, v tom si libujete
spojení pevnější podmořského kabelu
slzy ve skajpu, krátery pod mejkapem
kolik už pod tvými lžemi muselo prasknout zrcadel
když bábě brečíš, že jsou na tebe ve všech pracech zlí
přitom máš jen psychózu po fetu
dědek v rohu mlčí, mele mlýnkem z prstů
pošli jí peníze, víc jsem se o vztazích za čtyřicet let praxe nenaučil
koupí ti byt, ty ho prodáš, pak platíš nájem v Praze
a uždibuješ a krájíš, duše se čím dál víc špiní a křiví
proto nepřerušit skype, nikdy!
třebas pak po dceři vydědí i vnuka
za to, že zapomněl na narozeniny jedný paní
co se tolik miluje, že si snad nechá na hrob místo kříže vytesat svou pravdu
a ty pak získáš všechno, kromě klidu v makovici
vyklepaná jako tabák z cigarety
rozfoukaná v pláních neklidu
křivým obviněním rozešly se světy
na pohřeb ti asi nepřijdu