Odpusť…

Pane Já, když jste vstoupil do vod Mystéria
počal vhledy své myšlenky objevovat.
Tehdy se otočil kohout na kostelní věži a dal směr, kterým jdeme.
Já a Já!
Co dnes víte a čím dnes vládnete, to se až sám divíte!
Já a já!

Když jsme byli v Ráji a ne vše bylo hodno krásy,
tak úprkem a prstem ven jsme opouštěli jej.
Já a Já!
I na cestě otevřené hlavy spočinuli jsme v Oáze poezie.
Já a Já!

Opět zkouška, opět troška, opět soška a srdce pláče
Kdy už dojde to, že jen cesta prašná není jimi lemovaná.
Mě a Mě!
Nyní posílám se dál a konec se už blíži, již neublížím!
Vám!

Pane, prosbu prosím slyš.
Já jednu poznám a té se oddám.
Pane, laskav buď a Té mě ochraň.

JÁ!

Vše přiznávám…