kostnice

sůl do očí
pak u řeky s červenou vodou
nesu víno
objímám holku
s kostnatejma rukama
který mi vtiskne
navždy do zad
malujem a jsme umělcům
múzy
utíkám od oběda
a přestože ví
že nás tu zavřeli navždy
pořád hrajem na blázny
dělám jí bráchu
teď sme svoji
už navždy zapomenem

v tančícím autobusu
nad námi visí
obrazy z mý hlavy
snažím se dostat
na večírek bez občanky
jenže nakonec jen dráty
dlouhý bílý stěny
co mi připomínaj její nohy
společně pozorujem
naší slabou chvilku

hej před pár včerejškama
si měla bílý šaty
prodávala nedopalky
a tančila ulicí
teď bolíš ségro
bouřka se blíží
v kašně se lesknou slzy a plivance

květen 2018