07.10.2018
3
1317 (9)
0
Slova rozpitá očekáváním
kupí se chladem do nových vět
písmenka v řečišti pomletá oblázky
v ústí se složí v barevné obrázky

Přijde dítě, zabije lásku
na půdě s dvoumužnou pilou
svádění zapadané prachem
dny ucpané strachem

Zuby v zubech zatnuté
království nebeské padesát let daleko
veselí strukturou společnosti setnuté
blbci se maj líp, poeto

Líce povislé jak semena před zimou
zas myslíš na jinou
přítomnost je pitomost
navždy zavřít oči, tomu říkám skvost

A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna
že nedělní podvečer není pro otroka chvilka vděčná
chce to absinth, brko, kozy a šuk
zítra nikam nevstávat
 10.10.2018 18:12
Orionka to řekla dobře. Já jen dodám, že bych tě chtěl slyšet jak to čteš. Myšleno bez sarkasmu. Bylo by to zajímavé podle mě.
 08.10.2018 19:36
Orionka: Fakt? Tak díky moc, to je jen blíženecká schýza z vlaku. On ten pondělek nakonec není zlej den, ale ten rozjezd... Hodně budeš někde!
 08.10.2018 10:09
Závěr pobavil. Úvod nadchnul. Celý je to hodně o něčem, jak by řekla Jolanda:). Fakt se mi líbí, je taková přístupnější a srozumitelnější, než bývá u tebe zvykem, ale obraznost zůstala.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.