|
|
Zakrývám si uši
nemohu to ticho ustát
I noční klid ruší
MLČENÍ
dvou osamělých duší
Vždy jsme tolik mluvili
a poslouchali málo
Není už co říct
Není už co slyšet
Ptáme se jen sami sebe:
CO SE S NÁMI STALO?
Čekám na objetí, doteky
na jakékoliv slovo
Ale jenom ticho, ticho, ticho
Jak může být ticha
najednou tak mnoho?
Povzdech a letmá pusa na čelo
Tak to je tedy KONEC?
Už neláká Tě duše, ani moje tělo
Každý přece ví,
že největší ctnost
oděna je v hříchu
A nejtěžší otázky
ukryté jsou v tichu
Miluješ mě?
TICHO
nemohu to ticho ustát
I noční klid ruší
MLČENÍ
dvou osamělých duší
Vždy jsme tolik mluvili
a poslouchali málo
Není už co říct
Není už co slyšet
Ptáme se jen sami sebe:
CO SE S NÁMI STALO?
Čekám na objetí, doteky
na jakékoliv slovo
Ale jenom ticho, ticho, ticho
Jak může být ticha
najednou tak mnoho?
Povzdech a letmá pusa na čelo
Tak to je tedy KONEC?
Už neláká Tě duše, ani moje tělo
Každý přece ví,
že největší ctnost
oděna je v hříchu
A nejtěžší otázky
ukryté jsou v tichu
Miluješ mě?
TICHO
svým způsobem smutnější a přitom tam lehce podaná.. libí se mi, příjemně plyne, na nic si nehraje..
Láska je jako otevřená láhev sodovky! Vyprchá dříve než se nadějeme...:-(
Proto si s bublinkami moc netykám...:-)
Když se zamyslím nad tím, kdy jsi psala tuhle báseň, vzpomenu si, jak jsme s jednou ex šli z kina a potkali jsme párek znuděných teenagerů. Šli spolu, zřejmě jen ze zvyku, aby byli In. Byli jsme tak o 10 let starší než oni, ale v srdcích jsme měli lásku! Má kráska pronesla smutnou pravdu, že tahle mladší generace už ani neví, co je to mít opravdu rád, protože už ji to asi nikdo nenaučil. Jen napodobují a předstírají, ale uvnitř jsou jak vyhaslé sopky! Přisvědčil jsem a honem se ujistil, že my dva takoví nejsme! :-)
Proto si s bublinkami moc netykám...:-)
Když se zamyslím nad tím, kdy jsi psala tuhle báseň, vzpomenu si, jak jsme s jednou ex šli z kina a potkali jsme párek znuděných teenagerů. Šli spolu, zřejmě jen ze zvyku, aby byli In. Byli jsme tak o 10 let starší než oni, ale v srdcích jsme měli lásku! Má kráska pronesla smutnou pravdu, že tahle mladší generace už ani neví, co je to mít opravdu rád, protože už ji to asi nikdo nenaučil. Jen napodobují a předstírají, ale uvnitř jsou jak vyhaslé sopky! Přisvědčil jsem a honem se ujistil, že my dva takoví nejsme! :-)
Zamila
Dobrá a upřímná ... Líbí se mi :-)
Azure Sky
stávka dýdžejů - jen ticho se valí z repráků :)
valemart...nějak nerozumím teď, ale to bude asi chyba v mém vedení, jsem unavená, zkusím to později;)
...tak si říkám jaký osud si vybrat? Dalibora, či mlčící většinu? apropó, Ctiradě co je medovina konce...? ;-))))
milý pane, to Vám řekne každý právník, že z mlčení nelze usuzovat na souhlas;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Příliš hlučné ticho : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vzpomínka na dětství
Předchozí dílo autora : Listí
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Terrida [17], niewa [14], Větroplach [13], Petoru [12], Asghrelin [10], srammi [9], zakloněný pařez [5]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

