Samota

Černá obloha, posetá hvězdami
láká mě, ať k ní jdu blíž
ať okusím temnotu
ale já padám stále níž a níž
jsem vykázána na samotu.

Po tvářích mi stékají kapky deště
křičím do tmy
procházím se po městě
a vytvářím v hlavě sny
které se nikdy nestanou realitou.

Má duše, která dříve plála
jako ohnivý plamen
jakoby se smála
teď se z ní stal tvrdý kámen
a je černá jako havraní křídla.