Noční

A stromy jako jezdci na koních,
kulatý měsíc v černi bez mraků,
stínů mihotání v trávě v alejích,
vůkol šepot listí - a nebo přízraků.

Náhle zazní skřípot těch černých okenic,
když se těžce brodíš hustou temnotou,
rozpadlý dům poblíž má oken na tisíc,
a prsty šedých rostlin se plazí omítkou.

Vtom vše mizí, snad lunu spolkl drak?
Tvé srdce prudce bije, hledíš k nebesům.
Vidíš jen tmu, snad děsem ztrácíš zrak?
Plně se poddáš temným přízrakům.

A náhle padáš vzhůru - až k probuzení...