 24.04.2018 1 1914(7) 0 |
Slyšel jsem, jak ptáš se,
zda jsme ve vesmíru sami.
Jen mávnu rukou nad naše hlavy.
Tam hvězdy jak bledé drahokamy.
Svítí do daleka...
...a možná to tě leká.
Nezměrnost dálek mezi planetami,
kde i malý foton je pomalý jak šnek.
No? Co na tom záleží?
Jen to bych ti rád řek...
Jednou i tam doletíme...
...zatím jen málo víme.
O světle a o rychlosti,
o temné hmotě a gravitaci
a až se všechno naučíme?
Co trápilo nás, bude pro legraci.
Stanem se pány všehomíra...
...a pak ať už nikdo neumírá.
zda jsme ve vesmíru sami.
Jen mávnu rukou nad naše hlavy.
Tam hvězdy jak bledé drahokamy.
Svítí do daleka...
...a možná to tě leká.
Nezměrnost dálek mezi planetami,
kde i malý foton je pomalý jak šnek.
No? Co na tom záleží?
Jen to bych ti rád řek...
Jednou i tam doletíme...
...zatím jen málo víme.
O světle a o rychlosti,
o temné hmotě a gravitaci
a až se všechno naučíme?
Co trápilo nás, bude pro legraci.
Stanem se pány všehomíra...
...a pak ať už nikdo neumírá.
24.04.2018 - 23:52i přes pár rýmů, které bych normálně neměla ráda... je moc krásná.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vesmír : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Noční
Předchozí dílo autora : Tlusťochovo blues
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [6]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
