31.05.2008
1
1444 (16)
0
Mlčíš…

Díváš se na mě – to tvoje oči mluví
Ale já neslyším, neslyším, NESLYŠÍM

Nedokážu to, bojím se

Bojím se, že se dovím… co vlastně?

Pravdu?

Že přijdu o ty krásné lži, které si každou minutou střádám, hýčkám a maluju ve stále dokonalejších barvách?

Bojím se tě. Jsi mi tak blízký a já má přesto strach.

Nedokážu říct nic než plané banality, nedokážu zformulovat myšlenky nebo jen prostě natáhnout ruku a …

Ne, to není strach z tebe. To sama sebe se bojím.
Svých myšlenek, pocitů, svého rozhodnutí.

Radši utíkám a hážu vinu na jiné, vymlouvám se, jen abych se nemusela přiznat, že se bojím sama sebe …
 31.05.2008 21:28
jo jo,člověku je příjemnější nalhávat si že je všechno v pohodě i když to není pravda, a nepřiznat si strach ze sebe sama....výstižný

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.