Pelyněk

Za kořeny hlavou dolů visí
Hrdý pod oblohou býval kdysi,
hořkost v sobě nosí,
ten šamanů král.
Spolu se šalvějí
svoje místo mají,
tam kde bubny
v záři ohně doznívají.

Však změnil se svět
a lidé zapomněly na kouzelný
pelyněk.
Ti co znaly více,
na hranicích shořely
jako svíce.

To vše je už pryč,
jen v legendách o rostlinách
a stromových objevuji druhy své,
co chovám se k nim obřadně.

Žádám je dnes ,nyní,
aby přizvaly mne do keltských
svatých síní a učily To
co již neznají jiní.

Svou duši kosmu věnuji
tělo půdě daruji.
Však žákem tvým
jsem Mistře nyní.