V osamění.. v opuštění..

tam uprostřed cesty leží
a čas kolem něj tupě běží
leží tam opuštěn a sám
sesazený král
leží tam uprostřed cesty
bez pozvánky od nevěsty
na jeho tělo padá sníh bílý
už neslyší že se v dálce střílí
do lidí i do duší
ostrými i když se to nesluší
leží tam schoulený
načisto studený
umřel tak nějak se to stalo
že jeho tělo naposledy padlo
do závějí
bez nadějí
v samotě a osamění
v slzách z odpuštění
bez uzardění
a tak nějak se to stalo
že si ho prázdno vzalo
bez ptaní
za zvuků klekání