přidáno 14.01.2018
hodnoceno 0
čteno 1090(7)
posláno 0
Jako loď je zmítána větrem na moři,
jako snáší se nad lesem temná noc,
tak za provázky nás jak loutky tahá osud,
kam? Nikdo neví, snad jen vyšší moc.

Mám-li se tě ptát, neznámá bytosti z jiného světa,
proč tohle všechno - nenávist, hněv a zloba vzkvétá?
Odpověď není, přenechána zůstává mysli a vírám,
zdrcen ležím, stěží dýchám, avšak neumírám.

Až tma klesne všude tam, kam jenom dohlédnu
přijde a pohlédne přes okno do stínu.
Vlákno to s posledním výdechem napíná,
smrti srp životem naposled proklíná.

Přec slunce světlo i veselí spatří,
noc náhle něžná je v měsíční záři.
Tělo snad propadne prachu a stínu,
duše však přetrvá...

Nezhynu, nezhynu...!

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku