přidáno 14.01.2018
hodnoceno 0
čteno 1445(7)
posláno 0
Jako loď je zmítána větrem na moři,
jako snáší se nad lesem temná noc,
tak za provázky nás jak loutky tahá osud,
kam? Nikdo neví, snad jen vyšší moc.

Mám-li se tě ptát, neznámá bytosti z jiného světa,
proč tohle všechno - nenávist, hněv a zloba vzkvétá?
Odpověď není, přenechána zůstává mysli a vírám,
zdrcen ležím, stěží dýchám, avšak neumírám.

Až tma klesne všude tam, kam jenom dohlédnu
přijde a pohlédne přes okno do stínu.
Vlákno to s posledním výdechem napíná,
smrti srp životem naposled proklíná.

Přec slunce světlo i veselí spatří,
noc náhle něžná je v měsíční záři.
Tělo snad propadne prachu a stínu,
duše však přetrvá...

Nezhynu, nezhynu...!

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» narozeniny
Wolf [17], Petla [16], Milda [15], sarka.bendova [14], MCCM [13], Matěj Ptáček [10], Marie Bernadeta [10]
» řekli o sobě
samiVdavu řekl o Cecidit angelus :
Pokud má někdo vůli na sobě pracovat a brát si něco z kritiky, má šanci se v psaní výrazně zlepšovat. Této autorce nemusíte mít strach říct, že se vám něco nelíbí, pokud je to racionální, na chybě zapracuje a odvděčí se vám dobrým dílem!
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming