přidáno 14.01.2018
hodnoceno 0
čteno 1280(7)
posláno 0
Jako loď je zmítána větrem na moři,
jako snáší se nad lesem temná noc,
tak za provázky nás jak loutky tahá osud,
kam? Nikdo neví, snad jen vyšší moc.

Mám-li se tě ptát, neznámá bytosti z jiného světa,
proč tohle všechno - nenávist, hněv a zloba vzkvétá?
Odpověď není, přenechána zůstává mysli a vírám,
zdrcen ležím, stěží dýchám, avšak neumírám.

Až tma klesne všude tam, kam jenom dohlédnu
přijde a pohlédne přes okno do stínu.
Vlákno to s posledním výdechem napíná,
smrti srp životem naposled proklíná.

Přec slunce světlo i veselí spatří,
noc náhle něžná je v měsíční záři.
Tělo snad propadne prachu a stínu,
duše však přetrvá...

Nezhynu, nezhynu...!

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
prostějanek řekla o lidus :
Náš šíleneček... ale občas pochybuji, že právě ona je nejšílenější... mám z ní teď děsnou radost... a doufám, že mi ta radost vydrží... její obrazy jsou nepopsatelné a krásné a vůbec... :)... jsem ráda, že jsem ji kdy poznala :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming