|
Ještě jedna báseň plná protikladů...
 08.08.2017 4 1484(14) 0 |
Jsi slunce mé za temné noci,
štěstí i smutek, žár i mráz,
milenci prý jsou trochu cvoci,
stane se něžný pár i z nás?
Zamilovaným louka voní
víc než těm "chladným" kolem nás,
jiný názor má stádo koní,
než ti, co milují se zas.
A život bývá rozmanitý,
není jen krása na světě,
někdo se jako oběť cítí,
jinému štěstí rozkvete.
Ten u pramene žízní hyne,
ten výdrž velbloudí snad zná,
toho zradila Mnémosyné,
ten na mnohé si vzpomíná...
Každý z nás prostě jinak vnímá,
ten směje se, ten mračí jen,
tomu se zdá být život príma,
jiný je vším již unaven.
Svět zdá se být pln protikladů,
každý je po svém přijímá,
já jenom otázku si kladu,
proč stále mne to dojímá...
štěstí i smutek, žár i mráz,
milenci prý jsou trochu cvoci,
stane se něžný pár i z nás?
Zamilovaným louka voní
víc než těm "chladným" kolem nás,
jiný názor má stádo koní,
než ti, co milují se zas.
A život bývá rozmanitý,
není jen krása na světě,
někdo se jako oběť cítí,
jinému štěstí rozkvete.
Ten u pramene žízní hyne,
ten výdrž velbloudí snad zná,
toho zradila Mnémosyné,
ten na mnohé si vzpomíná...
Každý z nás prostě jinak vnímá,
ten směje se, ten mračí jen,
tomu se zdá být život príma,
jiný je vším již unaven.
Svět zdá se být pln protikladů,
každý je po svém přijímá,
já jenom otázku si kladu,
proč stále mne to dojímá...
14.08.2017 - 20:07Strašně si to zaslouží komentář, neb se mi to hodně libí, ale jsem zcela prost slov.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jsi slunce mé za temné noci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Když kouzlo romantických filmů na chvíli omámí mne zas...
Předchozí dílo autora : „Pod sluncem jasným za temné noci“ (aneb Báseň plná protikladů)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
