Alegorie o autorském právu a genderfluidismu, určená k zamyšlení. Přestože obvykle dávám přednost „historii“, vůči alegoriím nemám averzi.
přidáno 17.06.2017
hodnoceno 1
čteno 430(5)
posláno 0
Daleko za devatero horami, sedmero řekami a třemi dalšími vyprázdněnými klišé ležela republika známá po celém světě kreativitou obyvatel a výjimečným uměleckým bohatstvým. Toho času tam zrovna bylo v módě zdobit dřevěné kostky. Měly obrázek na každé straně a vyzdobit je dokázal takřka kdokoliv. Malé děti se to učily ve škole, bavilo je to a trávily tím spoustu volného času. Jen málokomu se ovšem podařilo vyzdobit tak hezké, že za ně někdo byl ochoten zaplatit; nejčastěji to byli ti, kdo zdobili kostky na objednávku pro konkrétní účel.

Spousta mladých lidí se svými kostkami chlubila na výstavách a přátelé a kolegové jim je chodili chválit, jako by šlo o velká umělecká díla. Žádnou si ale nekoupili, protože ty kostky, tak jak byly, jim byly k ničemu. Nehodily se ani na zapření dveří a nepřinesly by jim do života o nic víc než krámy z obchodů, o kterých se alespoň soudilo, že mají nějakou materiální hodnotu. Přesto však tito přátelé a kolegové obvykle nezapomněli poznamenat, že se jim ty kostky líbí.

Tehdy tam žil/a genderfluid jménem Eklex. Nějaký čas také tvořil/a a vystavoval/a zdobené kostky, především proto, že lidí, kteří genderfluidům rozuměli, bylo málo, takže byl/a po většinu času v myšlenkách sám/a a nepoznal/a na světě nic, co by dávalo větší smysl dělat sám/a, než zdobit dřevěné kostky. I ty jeho/její byly občas chváleny a často z nedorozumění přehlíženy, ale jen on/a sám/a věděl/a, že jsou k ničemu, stejně jako kostky kolegů. Byly to jen drobné fragmenty, do části z nichž nebylo vloženo mnoho úsilí, a bez dalších dílů postrádaly smysl. Občas to zkoušel/a kolegům naznačit, ale ti měli jiné názory: Jeden muž prohlásil, že pokračování těch obrázků má ve své hlavě, takže jemu smysl dávají a to, že je někdo nechápe, ho nezajímá. Jedna žena později prohlásila, že kostky dělá jen pro zábavu, vyjadřují její city a vášně a nikdo by je neměl posuzovat či hodnotit. Přesto s nimi nevynechala jedinou výstavu či příležitost se jimi pochlubit.

V republice se už povalovaly miliardy různých kostek, tvůrci mnohých byli zapomenuti a sami zapomněli, že někdy nějaké takové vytvořili. Několik jich naopak bylo bedlivě střeženo a běžný občan neměl šanci se o jejich existenci ani dozvědět, natož na ně alespoň pohlédnout. Jen několik set kostek za svoji existenci dokázalo někomu změnit život alespoň na chvilku k lepšímu; těch, které ho měnily k horšímu, bylo víc, snáz se tvořily a častěji a víc se za ně platilo. (Z toho důvodu byla většina kostek na objednávku toho druhu.)

Eklex byl/a mladý/á a zvědavý/á, a tak začal/a kostky sbírat a zkoumat; převážně ty zdarma, protože ty placené bývaly lepší jen občas -- jejich cena odrážela spíš sebevědomí tvůrce než hodnotu obrázků. Začal/a z kostek skládat velké obrazce. Po čase jeden z nich převážil a ostatní opustil/a. Byl to výjev náměstí za úsvitu, kde se pohybovalo mnoho lidí různých povolání, věku, oblečení a pohlaví. Byl krásný a složitý, udivoval a fascinoval a mnoho kostek Eklex vyměnil/a za jiné, než s ním byl/a úplně spokojený/á. Opravdu mu/jí to šlo a strávil/a nad výjevem roky svého života Vložil/a do něj všechen svůj cit, znalosti a vášeň.

Když bylo dílo po mnoha odkladech hotovo, žasl/a nad ním. Náměstí bylo různorodé a plné detailně a s citem vykreslených postav, jaké by ji vedle sebe v životě ani nenapadly a jaké by sám/a namalovat nezvládl/a. Nebe bylo důstojné a přesné. Žádná z použitých kostek nedávala smysl sama o sobě, byť na ní třeba bylo něco hezkého, ale dohromady měly svoji synergickou krásu, kterou každá kostka čerpala z blízkosti takových, které se k ní hodily.

Tehdy Eklex pozval/a všechny svoje kamarády a přátele, kteří mu/jí nejčastěji chválívali kostky na výstavách, aby si přišli obraz prohlédnout. Byl totiž příliš těžký a křehký, než aby se dal snadno přenést a vystavit. Přišlo jich však jen pět -- jedna žena a čtyři muži. Mnozí další se vymluvili, že nemají čas, což byla tehdy moderní politicky korektní náhražka za výmluvu na nedostatek zájmu. Ti, kdo přišli, však na obraz dlouho hleděli v užaslém mlčení.

„Víš, co o tom říkají zákony?“ řekl první muž.

„Nevím. Co?“ zeptal/a se Eklex.

„Abys ten obraz mohl/a zveřejnit, potřebuješ souhlas všech tvůrců kostek, které jsi použil/a, a většina z nich bude chtít zaplatit,“ řekl první muž.

„A jak zjistím, kdo ty kostky vyrobil?“ vyzvídal/a Eklex.

„Zezadu je na nich značka,“ řekl první muž.

„A kde ty tvůrce najdu?“ pokračoval/a Eklex.

„Nevím,“ řekl první muž, pokrčiv rameny. „Mohou být kdekoliv na světě a mluvit jakýmkoliv jazykem. Když je nenajdeš, nebo ti neodpoví, nemáš šanci.“

„Co se stane, když to neudělám?“ zeptal/a se Eklex.

„Pokud se na to přijde, tvůj obraz zničí, tvoje jméno pošpiní, zvouce tě zlodějem, a zavřou tě do vězení za to, že sis chtěl/a přivlastnit jejich kostky,“ řekl první muž.

„I ty, za které jsem zaplatil/a?“ řekl/a Eklex.

„Ano, i ty,“ řekl první muž.

Druhý muž oponoval: „To se stává málokdy. Tvůrci si ani nepamatují, co za kostky udělali. Prostě to vystav někam do rohu a doufej, že si toho nikdo nevšimne.“

Žena nepromluvila, ale teď se zjevně styděla.

Třetí muž prohlásil: „Prostě dělej to, co ostatní, a nezapomeň, že teď už žijeme ve svobodné zemi, kde si může dělat kdo chce co chce, dokud to někomu nezačne vadit.“ Eklex s ním nesouhlasil/a, ale nic neřekl/a.

Čtvrtý muž projevil trochu vynalézavosti a alespoň dospěl ke konstruktivnímu řešení. Řekl: „Tak vyrob podobný obraz z vlastních kostek! Ale lidé jsou hrozně neoriginální, dej tam nějaké mimozemšťany z vymyšlených planet, jaké ještě nikdo nevymyslel. A slunce by měla být alespoň dvě, nejlépe ultramarínově modré a žlutozelenooranžové. A na oblohu přidej zvláštně tvarované mimozemské základny. A ještě nějaký nápis, ale nicneříkající, aby náhodou někoho neurazil.“ Eklex však dobře věděl/a, jak vypadají jeho kostky a proč se ani jedna z nich do výjevu nehodí. Zklamalo ho/ji však, že přestože si čtvrtý muž zřejmě neuvědomoval, že se tam jeho kostky nehodí, ani ho nenapadlo mu/jí některou z nich nabídnout.

Eklex jim poděkoval/a za rady (přestože mu/jí moc nepomohly) a snažil/a se jim vysvětlit, že nechtěl/a stvořit celé dílo sám/a, vážil/a si všech těch lidí, kteří vyrobili ty hezké kostky, a její práce byla jen v tom, že je složil/a k sobě, a uvolnil/a tak krásu a smysl, které samy o sobě postrádaly. Kamárádi a přátelé však kroutili hlavami a trvali na tom, že každé dílo někomu patří.

Když pak žena a muži odešli, Eklex si obraz ještě jednou prohlédl/a a pak ho zakryl/a ubrusem a nechal/a si ho pro sebe. Nedovedl/a si představit, jak by mohl/a najít a kontaktovat stovky tvůrců z různých koutů světa a přesvědčit je o tom, co nedokáže vysvětlit ani svým nejbližším.

Mezitím došla zpráva od další ženy z Eklektových/Eklektiných přátel. Psala, že jí to zase nevyšlo, ale příště už určitě přijde.

Od té doby Eklex dál zdobil/a smutnými motivy dřevěné kostky, o které nikdo nestál a které si nikdo netroufl použít, protože byly jeho/její. A množství zdobených kostek v republice dále rostlo, zvyšovalo její umělecké bohatství a upevňovalo její pověst nejkreativnější země na světě.

───────────────────────────────────────────────────────────────

© 2017 Singularis
Já, autor této povídky, poskytuji komukoliv, kdo si ji přečetl celou, právo používat všechny názvy, jména a charakteristiky z ní za libovolným účelem, a to bezpodmínečně s výjimkou podmínek vyžadovaných zákonem.


přidáno 21.06.2017 - 13:05
Chápu a rozumím povídce, která mě oslovila a rozesmutnila. Na podobný problém naráží autoři fanfiction, protože svět, ve kterém tvoří, je majetkem někoho jiného. (Dá se vlastnit idea?) Vznikají pak (dle mého názoru) hodnotná a nepublikovatelná díla, protože jejich převedením do alternativního autorského univerza a změnou jmen ztrácejí obrovský kus intertextuálních narážek a souvislostí. Je mi z toho (vzhledem k tomu, že jedno takové překládám do češtiny) smutno.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Eklex : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Evropská směrnice o vlcích a kozách
Předchozí dílo autora : Průzkum bibliofilie

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku