|
...
 06.05.2017 0 1062(6) 0 |
Pri pamätníku z kolekce Slovensko - moja vlasť
Na bielom mramore červené vence.
/ pamätník padlých uprostred parku./
Vojna sa medzi kvietie plance.
Potôčky krvi bublajú v jarku.
Rumoviská, explózia, požiar, dym,
tam šteká guľomet hlasom hrdzavým,
tam zase vybuchla reťaz mín...
V spustnutom poli kostra tanku trčí,
posledný pozdrav mrúci vojak chrčí,
skaza, agónia, zem v šialenom kŕči.
A pyšný Nadčlovek v samovláde kričí:
preč so všetkým ľudstvom
z úzkej zemskej prični!
Odkrývam si oči.Na nebi slnka disk
zlatistým prameňom oblieva obelisk.
Tráva pod nohami ako zakvitnutá step.
Slabúčko sa zachvieva bielej ruže štep.
Je deň víťazstva - ôsmeho mája.
Chodníčkom k pamätníku sa približujú dvaja.
Kyticu modrookého orgovánu
kladú na piedestál.
Na jeho najostrejšiu hranu.
Je jar. Život si víťazoslávne dupe.
Dovysoka dvíha mierom ovenčenú hlavu.
Červená ruža si lupene lúpe,
červeným tylom kropí spiacich bratov slávu.
V korune líp si hrdličky zaľúbene hudú.
Vás, padlých za mier, za slobodu
pokolenia naveky v srdciach nosiť budú.
Anna Vodičková
Na bielom mramore červené vence.
/ pamätník padlých uprostred parku./
Vojna sa medzi kvietie plance.
Potôčky krvi bublajú v jarku.
Rumoviská, explózia, požiar, dym,
tam šteká guľomet hlasom hrdzavým,
tam zase vybuchla reťaz mín...
V spustnutom poli kostra tanku trčí,
posledný pozdrav mrúci vojak chrčí,
skaza, agónia, zem v šialenom kŕči.
A pyšný Nadčlovek v samovláde kričí:
preč so všetkým ľudstvom
z úzkej zemskej prični!
Odkrývam si oči.Na nebi slnka disk
zlatistým prameňom oblieva obelisk.
Tráva pod nohami ako zakvitnutá step.
Slabúčko sa zachvieva bielej ruže štep.
Je deň víťazstva - ôsmeho mája.
Chodníčkom k pamätníku sa približujú dvaja.
Kyticu modrookého orgovánu
kladú na piedestál.
Na jeho najostrejšiu hranu.
Je jar. Život si víťazoslávne dupe.
Dovysoka dvíha mierom ovenčenú hlavu.
Červená ruža si lupene lúpe,
červeným tylom kropí spiacich bratov slávu.
V korune líp si hrdličky zaľúbene hudú.
Vás, padlých za mier, za slobodu
pokolenia naveky v srdciach nosiť budú.
Anna Vodičková
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
PRI PAMäTNíKU : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Spodné prúdy
Předchozí dílo autora : Zvolanie
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
