úvod k zamýšlené sbírce povídek
přidáno 11.04.2017
hodnoceno 3
čteno 925(9)
posláno 0
  Každá žena má svůj vlastní příběh. Každá jsme jiná. Jsme opředeny minulostí, která proudí naším životem jako rovné bulváry velkoměst i klikaté horské cestičky. Máme své slepé uličky i padací mosty, mrakodrapy s nádherným výhledem i polorozpadlé osamělé barabizny, na které jsme už dávno zapomněly. Přesto všechny hrdě kráčíme kupředu s hlavou zvednutou k oblakům.
  Každá na své cestě někdy klopýtáme. Důležité ovšem je, že vždycky všechno ustojíme – i když s většími či menšími šrámy na duši, či na srdci – a přitom nám zbyde dostatek kuráže na to, abychom o tom mohly vyprávět. Naše příběhy však přeci jen spojuje ještě něco. Všechny naše stopy jsou protkané touhou po ženách. Po ženách jako jsme my. Ač si svou touhu mnohdy ani neuvědomujeme, stává se právě ona středobodem naší motivace a odhodlání poznat sebe sama. Jsme stejné jako vy, přesto jsme docela jiné.

ikonka sbírka Ze sbírky: Jiné ženy
přidáno 13.04.2017 - 21:48
Jde o dobrý námět, který by podle mě bylo možno rozpracovat na nějaký větší počin. Ačkoli asi nezastávám tvůj názor. Jsou věci, které jsou zapomenuté, ale nikdy nezmizí a objeví se vždy v tu nejnevhodnější dobu.
PS: V koncové části píšeš, že toužíme po ženách, které jsou stejná jako my... V tomto ti musím oponovat. Nikdy bych netoužila po ženě (jako kamarádce), která je stejná jako já, jelikož dvě tak sarkastické a kousavé osoby vedle sebe by byly snad hříčkou přírody.
přidáno 13.04.2017 - 01:40
Singularis: Literární vzor nemám. A co se týká té myšlenky a toho jak, je to napsané. Tak vlastně od věty "Naše příběhy však přeci jen spojuje ještě něco. " jsou ty "naše příběhy myšleny jako příběhy, které se objevují v té sbírce. Ale chápu, že to asi v tom kontextu nemusí úplně vyznít tak, jak je to myšleno.
přidáno 12.04.2017 - 18:29
První odstavec mi zní, jako že mluví o ženách obecně (tedy o všech ženách) a myslím, že platí i o starších mužích, protože ti jsou také podobně "protkáni" svou minulostí, proto mi při čtení trochu vadí, že text mluví jen o ženách. Mám z toho pocit jako z prohlášení "my Američané dýcháme vzduch" - zní to, jako by Evropané vzduch nedýchali, tedy ten první odstavec mi vlastně zní, jako by tvrdil, že vlastní příběhy mají jen ženy a jen ony jsou opředeny svou minulostí.

Druhý odstavec tu generalizaci naopak zpochybňuje, vymezuje vlastnosti, které už nejsou tak obecně lidské, dokonce ani obecně ženské a mluví už jen o některých ženách.

Myslím, že základní myšlenka je dobrá, ale toto její vyjádření mi připadne nesrozumitelné. (Přinejmenším je matoucí, že první věta zdůrazňuje, že mluví o každé ženě a ty další vágně přecházejí k tomu, že mluví jen o některých ženách - čtenář by měl mít jasno, o kom se ve které větě mluví.)

Ale na druhou stranu se mi velmi líbí myšlenka, že ač si naši touhu mnohdy ani neuvědomujeme, stává se právě ona motivací k sebepoznání. Myslím, že tato myšlenka platí mnohem obecněji, než tento prolog říká.

Máš pro tento prolog (a případně i povídky ve sbírce) nějaký literární vzor?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jiné ženy - Prolog : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Toužím
Předchozí dílo autora : Až slunce jednou nevyjde

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku