|
|
Visím za nohy
ze stromu života
letím vesmírem na autopilota
chytám za rohy ryšavou
Jelena.
Dobrotivé oči divokého
lišky kišky
křičí cizí děti
Na Jelenu
Vesmír
em Autopilot letí.
Až uběhnou ze stromu
zase čtyři šišky
rozplynem se v obláčku
Vesmírného smetí
ze stromu života
letím vesmírem na autopilota
chytám za rohy ryšavou
Jelena.
Dobrotivé oči divokého
lišky kišky
křičí cizí děti
Na Jelenu
Vesmír
em Autopilot letí.
Až uběhnou ze stromu
zase čtyři šišky
rozplynem se v obláčku
Vesmírného smetí
Zamila
Co sis to šlehnul ? Chceš mě zabít ? :-D Ale první tři a poslední dva řádky beru :-) To by šlo. Vesmírný smetí je fajn. Připomíná mi muj život ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bláboly : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Symbolicky sentimentu
Předchozí dílo autora : Vlhký kašel
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Fry68 [16], Hanaka [15], casa.de.locos [12], Luciferek [8], nana27 [8], Kýcek [1], MGM [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

