Až

Až bolest přetavíš v esenci chtíče,
přes hranu přelétnu a popluju v dál,
vezmi mě k sobě a pevně mě podrž,
tebe v tu chvíli jak kotvu svou mám.

Až slzy potečou z očí jak vodopád,
když vzlykat nahlas je jediné možné,
pak srdce mé postihne volný pád,
má duše nebe se dotkne.

Až slastí přestanu dýchat,
až svět se zatmí a budeš jen ty,
pevně mě stiskni a nauč mě létat.
Mým vzletem i pádem se svět rozezní.

Až ucítím nirvanu a přestanu myslet,
tělo i duši mou budeš mít v ruce,
vyveď mě prosím pomalu zpátky.
Dám ti svůj vesmír, tělo i srdce.

Až ...