|
ani bych neřekla, že jsem to napsala já
|
Ještě mám rozrytá záda od tajícího ledu
ještě se roční období nedělí
už však mám pocit, co vysvětlit si nedovedu
i když mi v srdci stále chumelí
Až sněženky vystrčí hlavy ze svých děr
vykasám rychle rukávy
Nač čelenku mít z pavích per,
když mohu lehnout do trávy
A v očích odlesk kopretin
rosu pít z listů v sklonku dne
Jíst slunce a vrhat od něj stín
Vrůst jako jabloň do země
ještě se roční období nedělí
už však mám pocit, co vysvětlit si nedovedu
i když mi v srdci stále chumelí
Až sněženky vystrčí hlavy ze svých děr
vykasám rychle rukávy
Nač čelenku mít z pavích per,
když mohu lehnout do trávy
A v očích odlesk kopretin
rosu pít z listů v sklonku dne
Jíst slunce a vrhat od něj stín
Vrůst jako jabloň do země
23.05.2017 18:37
Začátek má moc hezkou metaforu a závěr se mi také líbí.Celkově povedené dílo
13.03.2017 13:38
No a mě se se zase ten závěr líbí moc, to první sloka mi přijde trochu překombinovaná, možná by celá básnička potřebovala úpravy, nevím, ale myslím že tam jsou hezký obraty a že časem to cítíš, že je to tam a když bude múza a budeš psát vypíšeš se, líbí se mi to. A nemá se jmenovat předjaří?
12.03.2017 21:54
Yanishka: Líbí se mi to až na jednu věc - závěr. Tím jak tam není úplnější rým, tak se ta pointa hodně oslabí :/
12.03.2017 21:30
Zamila: díky, docela jsem s tím bojovala...vím,co chci říct,ale nevím,jak to říct :)
12.03.2017 20:03
Zamila
Má to rozhodně něco sebe a min. začátek se rozjel slibně, ale ještě by chtěla řadu úprav ... Každopádně psát o přírodě Ti sluší ... :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.